FUJIFILM GFX 100s - první svého druhu

Jak mnozí z vás již víte, tak já osobně se věnuji řadě středoformátových digitálních fotoaparátů GFX velmi komplexně a dlouhodobě. Vlastně již od prvních rumors na téma GFX 50s. Než stačilo první GFX přijít na trh, tak jsem začal pracovat pro FUJIFOTO a tedy mám GFX pracovně k dispozici od prvního dne, kdy se v ČR začalo prodávat (2017).
 
S GFX jsem si prošel začátky, testoval každý nový GF objektiv, který přicházel na trh a sledoval všechny rumors k modelu GFX 50r a dokonce jsem s ním fotil hned na Photokina 2018 kde byl uveden. Jak asi tušíte, tak dnešní malá recenze nebude jen hrubým výčtem parametrů někoho, kdo dostane bez předešlé znalosti systému tento fotoaparát do ruky. Dnes bych vás chtěl vzít prostřednictvím GFX 100s na malý exkurz z přítomnosti, do GFX minulosti a zkusit namalovat GFX budoucnost. 
 
img_main01
 
Digitální střední formát a boj o přijatelné názvosloví z kuchyně FUJIFILMU
Pokud se jedinec rozhodne názorově “bojovat” proti segmentu digitálních středních formátů (a že se to děje nečekaně často), tak si velmi často zúží svou argumentaci na něco velmi prostého. A co je jednodušší než útočit na pojmenování katagorie a tedy rozporovat jeji přínos či tuto kategorii častovat degradujícími označeními s příměsí posměšku? 
 
Nezřídka je FUJIFILM internetovými komunitami kritizován za používání termínu “digitální střední formát”. Proč ptáte se? Protože jeden názor zastává tezi, že “pravý” střední formát musí mít alespoň jednu stranu dlouhou 6cm (jako má ve skutečnosti svitek). Je jedno zda je výsledná velikost média 6x4,5cm, 6x6cm, 6x7cm, 6x8cm, 6x9cm, 6x12cm - na všechny tyto formáty lze aplikovat označení střední formát. Jak jistě tušíte, tak neexistuje produkčně používaný senzor v digitálná fotografii, který by měl alespoň jednu stranu 6cm dlouhou. Firma Phase One a Hasselblad využívá pro své digitální datové stěny snímač velikosti 53,7 x 40,3mm. Systém GFX používá snímač o něco menší - přesněji 44 x 33mm.
 
pic_01-2pic_02
 
Nyní se zdá argument o nepřístojnosti používání termínu digitální střední formát poměrně na místě, ale má to jedno velké ALE. Fujifilm totiž tento snímač použil poprvé v roce 2017 kdy těsně “prohrál” s firmou Hasselblad prvenství v závodě o první bezzrcadlový středoformátový systém na světě. Již víte odkud vítr vane, identický snímač začal používat o chvilku dříve Hasselblad, ale ten také nebyl první, protože ještě dávno před ním (2014) indetický snímač využil Pentax 645Z, který byl uveden jako “professional medium format digital SLR camera” a abych byl úplně spravedlivý, tak první v tomto “segmentu” (když zcela vyloučíme datové stěny) byl se senzorem 44 x 33mm Pentax 645D již v roce 2010 (snímač z dílny Kodak).  
 
Proč se tedy velmi setkáváme s kritikou formátu u diskuzí týkajících se GFX systému? Je to poměrně prosté a vysvětlení leží v tom, že FUJIFILMU se povedlo “ovládnout” tento úzce zaměřený segment trhu. V komparativních diskuzích se o něm mluví jako o Goliáši tohoto segmentu a být tedy prodejní jedničkou svým způsobem znamená čelit největší kritice a “rýpání”. 
 
Rozhodně zajímavé je, že firma Fujifilm si je vědoma této nemlčící skupiny a při uvedení GFX 50r (podzim 2018) ve svých materiálech a prohlášeních využívala pro pojemnování segmentu “super fullframe”. Podle mého od tohoto označení tiše opustili a nejsem si vědom, že by ho veřejně dále používali - což rozhodně považuji za pozitivní. Nyní jsme v roce 2019 a na trh přišel veskrze revoluční (viz níže) GFX 100s a při jeho uvedení firma Fujifilm částečně změnila rétoriku a začala používat označení 55mm (označení diagonály, která pomocí jednoho čísla definuje fyzickou velikost snímače - kinofilmové políčko je cca 43mm).  
 
V čem vidím pozitivní přínos označování segmentu 55mm? 
Vyjádření pomocí diagonály je mnohem lepší pro představu lidí, protože toto srovnání  je mnohem jednodušší a přehlednější než vysvětlování, že snímač 44 x 33mm má plochu větší než full frame o 66% apod. 
 
GFX 100s - technikálie
Sliboval jsem vám něco zajímavějšího než jen výčet parametrů a funkcní, ale aby byl obrázek kompletní, tak si to musíme přetrpět i tady - takže jen ve zkratce:
  • 55mm senzor (44x33mm) s rozlišením 102Mpix
  • tento snímač jako první na světě podporuje využití pro AF fázovou detekci (starší generace 50Mpix, která byla použita prvně v roce 2010 v Pentaxu, jak jsme si řekli, toto neumožňuje - straší generace GFX a Hasselblad jsou tedy odkázané pouze na ostření pomocí kontrastu). 
  • první snímač této velikosti, který je opticky stabilizovaný v těle přístroje pomocí pěti-osé stabilizace s účinností až 5,5 EV (doplňující informace níže)
  • o zpracování dat se stará čtyřjádrový X-Procesor 4
  • mechanická závěrka v těle fotoaparátu, která umožňuje využívat čas až 1/4000s
  • mechanická závěrka je shopna snímat až 5 snímků za vteřinu 
  • ostření pomocí hybridního mechanismu fázové detekce společně s kontrastem (znamená rychlé a dokonalé přesné ostření)
  • OLED hledáček velikosti 0,5 place, který se pyšní 5,76 miliony obrazovými body (první svého druhu ve Fuji světě)
  • zadní LCD je velký 3,2 palce a jeho rozlišení je 2,36 milionů obrazových bodů a lze ho vyklopit ve třech směrech (jemnost zadního LCD je doopravdy skvělá a je škoda, že řada X má zadní LCD vybavený 1,04 miliony obrazových bodů - rozdíl je doopravdy znát)
  • Pro kontrolu nastavení (možnost zvlolit si, co budou zobrazovat) je GFX 100s vybaveno dvěma monitory (monochromatický na horní hraně a na zadní straně OLED displayem
  • podporuje 16bit RAF a 4k video (400Mb/s) 
  • jeho tělo je WR (tedy odolné proti vlhkosti a prachu)
  • váha včetně baterií (2x) a SD karet (2x) je přesně 1400g (ekvivalentem je držet v ruce cca dvě a půl X-T3 nebo cca dvě X-H1)
 
Ergonomie
Na první pohled je jasné, že nové GFX je “jiné”. Jeho tvar není typicky obdélníkový, ale více připomíná čtverec. Je to z toho důvodu, že je pevně integrován bateriový grip - díky němu lze do nového GFX vložit dvě baterie NP-T125. Dle měření by takto měl fotoaparát zvládnout cca 800 záběrů. Osobně jsem fotil v režimu sériového snímání a po 460 záběrech hlásil fotoaparát ještě 80% baterií. 
 
Vestavěný bateriový grip umožňuje fotografovat tradičně hotizontálně a přáhmátnutím i vertikálně. Musím se přiznat, že já takto fotoaparát nepoužívám a nedrží se mi tak dobře, takže jsem tradičně používal jen “hlavní” spoušť/úchop. 
 
 
Tělo fotoaparátu padne dobře do ruky a jeho rozměry pomáhají rozložit váhu 1,4kg. Celková konečná váha velmi závisí na použitém objektivu, protože nejlehčí GF objektivy váží 400g a ty nejtěžší 1,4kg. Celkově je pocit z ergonomie dobrý. Určitě pomáhají velmi kvalitní materiály. Co bych osobně vytknul a moc nechápu je to, proč je vertikální část gripu hladká - dle mého ještě více snižuje komfort a vůbec chuť takto fotoaparát držet. 
 
Alfou i omegou ergonomie je rozmístění a vůbec fungování ovládacích prvků. Fujifilm hodně dominuje v egonomii u svých X modelů. Tato ergonomie se promítla i do GFX 50s a GFX 50r. Bohužel bylo dlouho jasné, že ergonomie GFX 100s s integrovaným vertikálním gripem bude více podobna ovládání DSLR - tedy systémem dvou rolerů. Zcela tedy chybí dedikované ovladače pro čas závěrky a ISO, co přetrvává je možnost ovládat clonu na GF objektivech pomocí clonového kroužku (přesuneme-li clonový kroužek na GF objektivech na C, tak se automaticky zpřístupní možnost ovládat clonu pomocí rolerů). 
 
Důvod absence ovladačů clony vychází z potřeby efektivně ovládat fotoaparát ve vertikální i horizontální poloze. Smířím-li se jako fujista s ovládáním pomocí rolerů, tak musím říci, že inženýři Fujifilmu opět přemýšleli jak umístit jednotlivá tlačítka a jaké funkce propůjčit fotoaparátu, aby bylo možné se dostat rychle například do režimu priority clony a zase zpátky do plného nebo rozšířeného manuálního režimu. 
 
Předním a zadním rolerem tedy můžete obsluhovat: 
  • čas závěrky 
  • clonu objektivu
  • iso 
  • kompenzaci expozice
Jak tedy vyřešit 4 funkce na pouhé dva rolery? Naštěstí si lze nastavení upravit nebo používat předdefinované Fujifilmu, které počítá s tím, že pro kompenzaci expozice budete používat dvojhmat (držení tlačítka a přitom točení rolerem) a že funkci předního roleru budete přepínat pomocí nějakého FN tlačítka nebo pomocí stisku roleru samotného. Já osobně radši volím zapínání a vypínání kompenzace expozice pomocí příkazu (tedy pak už není nutné držet a točit najednou), clonu ovládám na objektivu, ISO mám většinu času v poloze AUTO, takže nepotřebuji ovládat většinou na roleru. 
 
Chtěl jsem tím jen nastínit to, že doopravdy si můžete docela svobodně upravit nastavení fotoaparátu podle sebe a ergonomicky si ho podle toho přizpůsobit. Za tímto účelem přibylo FN tlačítko (viz obrázek) díky kterému stiskem zapínáte a vypínáte prioritu clony. Jako velkou výhodu vidím, že fotoaparát si pamatuje poslední navolený čas závěrky. V reálné situaci tedy můžete mít spodní čas závěrky nastavený v ISO AUTO na například 1/125s a když je tento čas moc dlouhý (například reportáž), tak stiskem tohoto tlačítka se vám aktivuje ovládání času závěrky na roleru s tím, že si pamatuje poslední nastavený čas. Já jsem měl takto nastaveno 1/500s - v tuto chvíli se člověk posune z priority clony do rozšířeného manuálu, kdy vám fotoaparát dává nejnižší možné ISO k času 1/500s a zvolené cloně - světlost snímku lze stále měnit pomocí kompenzace expozice (ovlivňuje jen hodnotu ISO). 
 
pic_01-5
 
Pro výběr ostřících bodů slouží již tradičně joystick - ten je dobře dostupný a ve skutečnosti jsou na zadní straně dva (jeden pro horizontální a druhý pro vertikální držení). GFX 100s nemá křížový volič, takže se může zdát, že má méně FN tlačítek - pro kompenzaci tohoto jevu slouží dotykový LCD, které umí pomocí gest aktivovat další FN funkce. 
 
Oba stavové displaye jsou programovatelné. Monochromatický na horní straně může zobrazovat informace ve více režimech nebo může promítat histogram. Zadlí podlouhlý OLED může být příjemné doplnění dodatkových informací, jako například zbývající počet snímků apod. 
 
 
Jak jsme si již řekli, tak v roce 2017 přišlo na světový trh první GFX a mělo odjímatelný hledáček. GFX 100s si tento prvek zachovalo (bohužel nový typ hledáčku nyní není kompatibilní se starším GFX, ale to se může změnit updatem FW, i když s tím moc nepočítám). Kompatibilní ale zůstal kloub, díky kterému lze upravovat úhel hledáčku vůči tělu fotoaparátu, což je pozitivní zpráva pro majitele toho příslušenství při případném přechodu na verzi 100s. 
 
pic_02-3
 
Poslední výraznější ovládací novinkou je aretovaný kruhový volič se třemi polohami, kterým přepínáte mezi still (fotografování), multi (bracketing) a video. Uprostřed tohoto otočného voliče je drive, který vyvolává funkce podle toho v jaké pozici máte kruhový ovladač (například u režimu fotografování umožňuje výběr sériového snímání a u multi typ bracketingu). Nemůže se stát, že si tento volič omylem otočíte, protože je zaaretovaný a k jeho otočení potřebujte využít dvojhmatu. 
 
pic_03-3
 
GFX 100s revoluce ve svém segmentu? 
V čem je doopravdy toto GFX jiné a to nejen ve vlastní řadě Fujifilm 55mm, ale v celém 55mm segmentu obecně? Vlastně bere svým kritikům z ruky ihned nejostřejší meč, protože 50Mpix verze GFX dostávaly přídomky jako “studiový”, "pro krajinu”, "ne pro reportáž" apod. Samozřejmě kontrastní ostření je pomalejší a ne každému rozvážnější systém sedne. Jak je jasné z textu výše, tak tento argument přestává s novým modelem platit. Aktuálně používá algoritmus automatického ostření stejný, jakým je vybavena X-T3 a X-T30 (samozřejmě se jejich rychlost nedá nahradit rovnítkem, protože na rychlosti AF má velký podíl použitý objektiv).
 
GF objektivy jsou designovány na 100Mpix a obecně mít rychlý AF u těžkých optický sestav je výzva (z tohoto důvodu si myslím, že vždy bude rychlejší například X-T3 s extrémně lehkým, krokovým motorem vybaveným objektivem XF35mm f/2 apod.). I tak jsem byl ale velmi příjemně překvapen z rychlosti celého systému, protože je pořád nutné pamatovat na to, že nemáme v ruce APS-C nebo FF, ale 100Mpix stroj se snímačem 55mm. 
 
GFX 100s tedy mění pohled na tento segment z hlediska výkonu a rychlosti, ale také z hlediska využívání funkcí a prvků, které známe z fotoaparátů řady X. Například optická stabilizace senzoru (neboli IBIS) je vystavěna na stejných základech pojetí IBIS, jako má X-H1. Co to znamená? Jednoduše lze říci, že stabilizaci na čipu více či méně úspěšně vyrábí dnes již kde kdo. Můžeme řešit účinnosti nebo třeba velikost. Fujifilm si ale zvolil cestu, kdy neřeší jen samotnou stabiliziaci, ale konstrukčně volí velký účinný modul, který je navíc společně se závěrkou co nejlépe “odtlumen” od těla přístroje. To znamená, že nedochází k rozmazání obrazu otřesem mechanické závěrky. Jako vedlejší efekt jsou Fujifilm modely vybavené IBIS výrazně tišší než modely, které ho nemají. 
 
pic_02-2pic_03
 
V sekci technikálie jsem uvedl, že se jedná o první stabilizovaný snímač této velikosti, což je samozřejmě pravda a byla to výzva pro celou firmu. Speciálně u takto velkého snímače zvyšuje komfort fotografování, pomáhá mít výrazně ostřejší snímky v horších světelných podmínkách a umožňuje pořizovat video i takříkajíc “z ruky”. Když jsem viděl první specifikace GFX 50s, tak jsem byl tenkrát zklamaný rozhodnutím implementovat do těla “klasickou” a ne centrální závěrku. Tato závěrka musí být velmi velká a znamenalo to výrazně techničtější design stroje než měl například v té době Hasselblad X1D, který využívá centrální závěrku v objektivech. Nakonec já jsem se pletl a Fujifilm udělal dobře, protože mechanická závěrka v těle znamená nižší cenu objektivů a hlavně svobodné používání jakýchkoliv starých manuálních objektivů (samozřejmě je můžete používat i s X1D, ale jste odkázáni jen na elektronickou závěrku, které je v této generaci senzoru velmi pomalá při odečítání dat a velmi hojně se objevuje deformace obrazu při fotografování věcí v pohybu). Mechanická závěrka pořád definuje společně s velikostí bajonetu fyzickou velikost těchto fotoaparátů (tedy do doby než dojde k rozmachu technologie globální závěrky).
 
pic_01-3
 
Velké firmy si plánují výrobu a prodej - pomocí analýz odhadují tempo výroby měsíce dopředu, aby se ideálně počet vyrobených kusů co nejvíce blížil počtu kusů prodaných. Aktuální informace ze začátku prodeje mluví o 3x větší poptávce než je naplánovaná výroba. Samo o sobě to ukazuje na velký zájem o tento fotoaparát i přes jeho cenu. 
 
Jak se s ním v reálném světě fotografuje? 
Měl jsem možnost celkem nečekaně si tento stroj zevrubně vyzkoušet při vlastním focení. Beru to jako velké privilegium, protože jsou rozhodně povolanější fotografové, kteří by s ním měli pracovat. Na druhou stranu je potřeba, aby se GFX nejen testovaly, ale i prodávaly protože jen tak se tento segment bude vyvíjet a bude stále dostupnější a dostupnější (ale o tom níže).
 
Já s Fuji fotím roky, takže jsem plně kompatibilní s ovládáním. Menu je stále stejné a fujistům tedy nečiní problém se v něm orientovat a fotoaparát používat jako každou jinou fujinu. Musím říci, že fotografování je snadné a ergonomie těla je dobrá - tedy až na zadní roler, který je tuzšší. Obecně Fujifilm přešel na tužší odezvu rolerů - první byla X-H1 a pak i X-T3, což není problém, ale u tohoto konkrétního GFX jsem nebyl schopen pořádně otočit rolerem zprava doleva bez toho abych ho u toho i nestisknul a neaktivoval tak funkci R-Dial (zvětšení obrazu ostřícího bodu). Co naplat funkci R-Dial jsem musel zcela vypnout, protože jejím aktivováním nemůžete používat zadní roler pro změnu času/clony/ISO (podle toho co máte nadefinováno). Samozřejmě je možné, že ostrý prodejní kus bude mít lepší odezvu tohoto roleru, takže to neberte prosím jako komplexní neduh všech kusů (uvidíme, jak to budou mít ostré verze). 
 
Fotografování tedy není problém, AF se mi zdá pro mé potřeby absolutně dostatečně rychlý a spotřeba energie mě příjemně překvapila (své dělá X-Procesor 4, který má vyšší výkon a je úspornější než verze které jsou použity u GFX50). 
 
Samozřejmě se už fotoaparát s větším objektivem (například GF110mm f/2 nebo GF32-64mm f/4 pronese), ale s tím musí každý počítat. 
 
Co nabízí v oblasti videa? 
Obrovský skok je v oblasti videa. Představte si, že ze základního videa bez možnosti nějakého zevrubného nastavení najednou spadnete do 4k f-log. Výčet videa nejlépe vystihuje tabulka, kterou vidíte níže. Ve zkratce by se dalo říci, že si Fujifilm vzal to nejlepší z toho co se naučil u X-H1 a X-T3. Co mohl a dávalo smysl, to vložil i do nového vlajkového modelu GFX série. 
 
pic_02-4
 
Jaká bude budoucnost segmentu 55mm?
Já doufám, že samozřejmě zářivá, ale bude potřeba splnit několik podmínek, aby se tak stalo. V roce 2017 Fujifilm vstoupil do neznámých vod a dnes v roce 2019 je největším prodejce v segmentu fotoaparátů s 55mm senzorem. Abychom byli zcela upřímní, tak Pentax který roky bojuje o svou vlastní svébytnou existenci logicky tento segment nerozvíjel. Na začátku byly dva rivalové ve stejné třídě a ještě k tomu ve stejný čas - Hasselblad X1D a Fujifilm GFX 50s. Každý byl vyskládán na trochu jiných principech a každý má své fanoušky a své odpůrce. Nechci tu v žádném případě polemizovat, který systém je lepší a který horší. 
 
V roce 2019 jsou na trhu tři GFX a jeden Hasselblad (X1D II s 50Mpix) a je jasné že Fujifilm tahá za delší konec provazu, protože své nejlepší technologie může sdílet mezi APS-C a 55mm segmentem. Osobně si myslím, že konkurence je potřeba, protože stát na nějakých pomyslných piedestalech akorát často znamená rozvážné a pomalé inovování. Může se nám to zdát neuvěřitelné, ale dle některých zdrojů přínásí firmě Hasselblad X1D největší objem peněz a jejich inovovaný X1D II vyrazil do boje s agresivnější cenovou politikou, která by v dlouhodobém horizontu mohla znamenat větší nastartování Hasselbladu jako firmy. 
 
Odhlédněme na chvíli do toho, že Fujifilm potřebuje rivaly, abychom na konci mohli my jako uživatelé těžit nejlepší fotoaparáty a podívejme se na to, co dělá v krátkém horizontu pro nás GFX 100s - tedy v GFX řadě. 
 
Očekává se, že “prodejní životnost” modelu GFX se bude pohybovat v horizontu 3, ale spíše 4 a více let. Rýsuje se nám tedy šance, že již příští rok by se mohlo pomalu začít mluvit o nástupci GFX 50s, který by mohl být vystavěn na stejných principech jako dnešní GFX 100s - tedy AF pomocí kombinace fázové detekce a kontrastu s větším výkonem a lepšími videofunkcemi. Samozřejmě pro průmyslový design těchto strojů by bylo zásadní zda už budou existovat snímače s globální závěrkou a zda u snímačů této velikosti bude včas tato technologie dostupná.
 
V krátké budoucnosti náš čekají ještě upgrady FW u modelu 100, které nám například přinesou funkci pixel shift, díky které by měl být tento Fujifilm schopen vytářet snímky v ekvivalentu 400Mpix. 
 
Prosím všimněte si, že v tomto článku nedochází k žádným komparacím mezi systémy 55mm a 43mm, protože já osobně považuji tyto komparace za cela liché a svým způsobem jen vykonstruované pro utvrzování se v názoru jednotlivce. Každý systém má něco do sebe a občas nemá cenu je mezi sebou srovnávat, ale naopak se věnovat cíleně jen jednomu, aby ho člověk pořádně pochopil a třeba i dokázal ocenit.
 
Sledujte se mnou, kam se 55mm segment bude pohybovat. 
Pavel Vávra

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení